Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/46

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


A vskutku, s velikým se potkal medvědem.
Nu, co tu počíti? hned klobouk smekne,
a s uctivým se kloní pohledem.
Pan soused jemu tlapu v ruku vtekne.
a slovo ke slovu, se seznamují hned
a bratřičkují,
a tak si v družbě zalibují,
že celé dni jsou spolu — co jim svět?
Co měli za hovor a jakou kratochvíli,
zda žerty snovali či báchory.
a jak si vedli hovory,
já podnes nevím přes vši píli.
Byl Poustevník vždy zdrželiv,
a Medvěd mlčel jaktěživ;
tak z domu ani zbla se nevychýlí.
Ať bylo jak bylo, náš Poustevník byl rád.
že Bůh mu poklad ráčil dáť;
byl všude za Miškou, zle bez Mišky mu býti,
a nemůže se Miškou nachlubiti. —
V těch družných jednou hodinách
si řekli, že se projdou v lesích, po nivách
a po horách a dolinách;
a jak už ve slabším vždy člověk těle dýše.
tož i náš Poustevník se spíše
než Miška unavil.
a často v cestě zastavil.
Byl horký den. I znal hned dobrý Miška rady:
,Jen bratříčku si ulehni,