Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/35

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


hned na vše strany pálí,
jak který uměl, jak kdo moha v spod,
a v slujích pošeptmu se obdivují králi.
A skutečně byl král jim ku podivu dán:
ne slídivý, ne popudlivý,
usedlý, vážný, mlčelivý,
a tlouštkou, zrůstem velikán.
Kdo uzří, divem by se zalek’.
Jen tu měl chybu král a pán:
byl rodem osykový špalek.
Z počátku, vznešenou chtě Jeho Milosť ctíti,
netroufá přiblížiť se nikdo z poddaných
a hledí na něho z děr, skulin schovaných
tak s bázní, pokradmu skrz puškvorec a sítí.
Než jakož divu nemá svět,
v nějž neponořil by se lidský hled;
tak oni zprva též si mysli dodávali,
a s oddaností svou se k pánu přikrádali:
pokorně nejprv před oči,
pak, kdo byl smělejší, se k němu přibočí.
pak pokouší se sednouť řadem,
pak, v kom se pojí chrabrosť s drzostí.
již ku králi si sedne zadem.
Král trpí všecko po své milosti.
A po chvilkách — co uvidíš? Hle, kdo si zmane,
i skokem na něm stane.
Pak život omrzel je s králem — Polenem.
I přišli s novou, v duchu zkroušeném,