jen blíže ke mně, přitul se!“
Hle slovo tělem! Ohník zvinul se,
a roste na oheň. Ten nepodřímá,
na suk a větve skok — a z nich
dým černý kotoučem se válí v oblacích,
a plamen divoký Les všechen náhle jímá.
Vse hyne na konec. A tam, kde v horké dni
stín chodec nacházel a léhal v poledni,
tam pohořelý kmen, a k nebi hole pní. —
I nelze diviti se:
jak Dřevu s Ohněm sblížiti se?!
16. Žabí král.
Žabkám jíž se znechutily
řád a správa národní:
zdálť se býti mrav to málo ušlechtilý —
žíti bez služby a svobodni.
I teskní v říši podvodní,
až náhle za krále si bohů poprosili.
Ač každou odmítá Bůh hlouposť se své výše,
přec Perun tentokrát jim sluchu svého přál,
a krále dal. K nim letí hlučně s nebes král,
a tak se hřmotně smrskne do své říše,
že panství slatinné se všecko rozkolíše.
Zděsil se žabí rod,
