Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/36

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


by ráčil Perun dáť jim krále rodných mlačin,
však krále na slávu a na čin.
Jich slyše vroucí prosby chvat
Bůh Perun Jeřába k nim poslal kralovat.
To nebyl Špalek král, byl zcela jiných mravů:
nehejčká národa, toť v očích jeho hřích:
vinníky pojídá, a pohnán-li kdo z nich,
nenajde nevinných:
soud čině v okamih
má k ránu, k obědu a večer hojnou stravu.
Na panstvo šírých blat
zlý přišel čas a zvrat:
ach! žabky den co den čtou velký počet ztrát;
neb s jitra do nocí král po království kráčí,
a každého, kdo přijde v ústřetí,
hned trestati a spolknouť ráčí.
Tak hůře nežli dřív jich prosby k nebi kváčí.
by Perun ráčil po třetí
jim dáti krále jinakého:
že nynější jich král je hubí jako kat.
že ani nelze jim (jde hrůza z toho zlého!)
ni volně pokvaknouť, ni vystrčiti brad.
že horší jejich král než sucha jejich blat.
„Proč pak jste dříve vy si štěstí promrhali?
Což, zpozdilci!“ tak Perun s nebe děl.
„já od vás pokoje kdy měl?
Což jste mi pro krále div uši nestrhali?
Vám dán byl král — ten byl vám na pospas,