Tato stránka nebyla zkontrolována
Lev třásl se a máchl ohonem.
Náš zatím Komár hbit, tak hned se nezalekne,
Lvu sedne na čelo a ssaje Lvovu krev.
I kroutí hlavou Lev, i třese hřívou Lev —
náš hrdina je samý hněv:
tu vletí Lvovi v nos, tu do ucha ho sekne.
Zlítil se Lev,
a hrozný vydal řev,
tesákem v zuřivosti skřípe.
a drápem v zemi divě rýpe:
les okolní se děsným rykem chví.
strach pojal zvěř, vše prchá, první poslední,
kde jen se komu nohy vzaly,
jak by tu potopa neb požár sveřepěl.
A kdo to? Komár — čmel
všem tolik nahnal strachu malý.
Lev házel se a pachtil. Zmořiv co měl sil,
mrsk’ sebou o zemi, a za mír poprosil.
Zlosť Komár nasytil. Lvu dal již pokoj čestný.
Hned stal se z Achilla Homéros slavověstný,
i sám
své troubí vítězství všem světa končinám.
