Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/29

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


A jak se skončilo to různokrásné pění?
Pan otec, dav se v láteření,
vše s Parnasu hnal do chléva. —
Chci, nevědomec ať se nehněvá,
zde připomníti starobylé rčení:
že, je-li v hlavě plevnice,
té hlavě místo nedá pšenice.


13. Lev a Komár.

Nesměj se maličkému,
a nechtěj urážeti slabocha.
Hněv mnohdy slabocha se vřítí na zlocha
a mstí se. Netuš příliš svalu svému!
Slyš, jaká bajka o tom sepsána,
že byla Komárem Lví zpupnosť ztrestána.
Tak povím zas, jak sám jsem zvěděl.
Měl s opovržením se ke Komáru Lev.
Zle hnětlo Komára. Urážky nestrpěv
se vzchopil, vojnu zlou pak Lvovi opověděl.
Sám trubač, bojovník, za celý piští voj,
Lva krále vyzývá na smrtonosný boj.
Lev směje se — sok nežertuje,
tu v týl, tu v oči Lvu, tu v uši vytrubuje,
a místo vyhleděv a počkav s výkonem
se na Lva hnal jak ostříž,
a žihadlo mu vrazil pod kříž.