Stránka:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu/109

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Mně peří bylo křídlem, cesta schody
a Fébus svítil mojí bludné pouti,
smrt zdroj mi blaha spíš než poděšením.

Jak vstoupí v ráj teď duše prázdna shody,
jak srdce upomínkou pozvednouti?
Kdo po ztrátě mně můž’ být potěšením?