Stránka:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu/108

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


XLIX.
3.

Že nemohl jsem — žal se ve mně nítí —
když Fébus ještě moji dráhu zlatil,
kdy cit mne velký ku povzletu schvátil,
na perutích tvých sladce, tiše mříti!

Teď zhaslo slunce mé a v marném žití
slib čarovných dnů zklamav mne se zhatil,
a já se chvím, čas k pokání jsem ztratil,
své brány ráj mi musí uzavříti.