lem, má pod okny stáj, hnojiště, otevřený hospodský pisoár; 300 děvčátek chodí kolem po dřevěné pavlači asi metr široké! V Boršově u Č. Budějovic už po druhé se zavírá škola, poněvadž obec Homoly nedodala po 5 let paliva, v Hořanech u Loun mají třídu za kuchyní obecního strážníka, v Michli mají 10.000 lidí, tříd tolik, že počítají 5. a, 5. b, 5. c, 5. d, 5. e a snad už i 5. třídu f, ale měšťanské školy nemají, v Břevnově musí se také uskrovnit a bez měšt. školy obejít, neboť v Motyčíně, v hornické obci u Kladna, mají přes 1100 školních dětí, ale ani školu obecnou, ani jediné třídy vůbec! 1100 dětí každodenně chodí skoro hodinu cesty do Kladna…
A učitelstvo 40 let chodí českou pouští a nemůže a nemůže vejíti do země zaslíbené, poněvadž kráčí zemí předluženou, která svému učitelstvu nemůže při 24 mil. deficitu poskytnout! platů, jaké dává stát svým úředníkům a zřízencům. Učitelstvo rok co rok prosí zemský sněm marně… Při tom království České je bohatou studnicí příjmů rakouskému státu.
Stát za veliké ty oběti dal autonomii kousek práva. Do místních šk. rad vedle zástupce církví a školy volí si obecní zastupitelstvo 2—6 členů; v c. k. okresní šk. radě má okr. zastupitelstvo nejméně 4 členy, a do c. k. zemské šk. rady posílá zemský výbor 6 zástupcův autonomie. Podíl práva autonomního v těchto úřadech záleží v tom hlavně, že zvolení spolupůsobí při obsazování učit. míst. Avšak právě toto obsazování je pravou egyptskou ranou učitelskou, ranou otevřenou a 32 let hnisající.
Malé služné nás hmotně zkrušuje, ale obsazovací praxe nás ponižuje, šlehá, odkopává a mravně kazí, poněvadž se děje beze všech zásad. V místní školní radě se vybírá terno ze všech žadatelův, ale zásady při tom není vůbec žádné! Okresní školní rada z terna nebo mimo terno ustanoví žadatele, jenž dle § 11. zem. zák. se jí »zdá býti nejzpůsobilejším«. Tím však může se zdáli žadatel i nejmladší i třeba nejméně způsobilý; zákon o tom nic určitého nenařizuje. žádný přehmat nezahazuje. Brána protekce je otevřena dokořán. Protekce řádila již 30 let v učitelstvu tak zhoubně, že zemská šk. rada konečně v prováděcích nařízeních (§ 110.) zakázala »obcházeli členy místní a okr. šk. rady«. Ovšem dokud nejsou uzákoněny přesné zásady obsazování uč. míst, musí učitel se snažit, aby »se zdál nejzpůsobilejším« současně i orgánům státním i autonomním i církevním. Učitelstvo koná veřejný úřad, ale místa jeho se neobsazují dle veřejných zásad, nýbrž tak jako u soukromého podnikatele. Při tom dochází rok co rok ke zjevům nejvýš povážlivým.
Tím vším trvá ve školství stav nezdravý a neudržitelný: školy nejsou řádně vypraveny, učitelstvo není uspokojeno, občanstvo hlasitě reptá na školu i učitelstvo.
