A při tom není podobného zjevu v žádném jiném oboru veřejného života: Rakouský stát národní školství vzal zcela do svých rukou a při tom donutil občanstvo, aby jeho obecní, okresní a zemská autonomie náklad na školství sama nesla. Dle zák. z r. 1864 a dalších musí náklad na stavbu šk. budov a jejich udržování hraditi jednotlivé obce; české obce v době nových šk. zákonů jen na stavbu škol věnovaly přes 170 mil. K. Při tom nejchudší obce, které by měly miti nejlépe vypravené školství, aby svým dětem daly aspoň vzdělání, když jim nemohou odkázati bohatství, musí se spokojiti nejbídněji vypravenými školami. Mnohé z nich stavbou škol se zakrvácely, a tím nenávist ke kulturnímu poslání školy je v nich stále zhoubně živena. Dle zákona z r. 1873 a dalších zapravují platy učit. a pomůcky učebné jednotlivé okresy — dostávají na to vybraný školní plat. K tomu smějí vypisovati okr. přirážku do 10%. Dle zemského rozpočtu za r. 1907 zaplatily obce 3,082.841 K školního platu, okresy 5,719.228 K okresní přirážky, a země musila dodati 38,892.150 K na národní školství; z těchto nákladů na měšťanské školy zhruba připadá šestina.
Rakouský stát na obecné školství nevěnoval ani haléře. Náklad na vzdělání 1,123.000 školou povinných dětí v král. Českém musí nésti zadlužené a místními přirážkami vyssáté obce, okresy, které své potřeby těžce hradí jen z přirážek, a pomalu již předlužená země česká, která má 127 mil. dluhů, zhruba polovinu svých příjmů musí obraceti na národní školství.
To má pro vzdělání lidu těžké úhony. Organisovaný lid dělnický pochopil, že zásada »Blahoslavení chudí duchem« dnes není už pravdivá. Naopak v největším možném vzdělání vidí lid správně spásu svých dětí. Ale král. České, ten »zemský ráj jen na pohled«, mělo v posledních letech postupně 4, 6, 7, 9, 15, 21 a letos 24 milionů korun deficitu; proto ve vší své správě a zvláště ve školství zavedlo pověstný »šparsystem«. Čteme-li o všestranném úspěchu občanstva v pokročilé cizině a zvláště v Dánsku, přáli bychom si, aby i u nás každá obec pro 30 školních dětí měla již svou školu, přáli bychom si vždy pro několik malých obcí po celých Čechách četně rozseté obvodové školy měšťanské, aby celý národ alespoň obecnými a měšťanskými školami prošel, chtěli bychom míti školy hojně pomůckami opatřené, dílnami oživené atd. atd.
Říšský zákon nařídil povinnou docházku školní, ale nepostaral se, aby zpustlá mládež neokrádala děti řádné o drahocený čas a klid ve škole. Stát nařídil obcím, že do tříd nesmějí vháněti více než 80 dětí, ale na rozšíření škol jim nevrátí ani haléře a raději trpí, aby ve smrdutých třídách se mačkalo i 97 a také 128 ubožáčků, kterých učitel ani kázeňsky neovládá. Za těch poměrů 91.000 šk. dětí ročně opakuje třídu a ztrácí rok života. Občanstvo i postižené k tomu mlčí. Obrázky z jednotlivých šk. obcí měly by velmi temné stíny. V Košířích, tedy vlastně už v Praze, mají třídy ve sklepích, měšťanské školy nemají! V Netolicích dívčí škola je nad bývalým kriminá-
