Dnešní stav v národním školství je neudržitelný.
»Nejvyšší řízení veškerého vyučování a dohlížení k němu přísluší státu.« Tímto § 1. říš. zákona z r. 1868 začínají všecky sbírky školních zákonův a tak na první ráz vnucují i nezasvěcenému poznání, že národní školství po 40 let úplně ovládá stát. Znalec školského života s lítostí vám vysvětlí, že o školství po celá čtyři desítiletí nestaraly se řádně politické strany ani samospráva a ponechávaly pole nařízením, vynesením a rozhodnutím c. k. ministerstva vyučování a s jeho svolením nařízením c. k. zemské šk. rady. Znalec řekne vám otevřeně: Dnes národní školství až do nejmenších podrobností je sestátněno.
Učitelé vzdělávají se na c. k. ústavech učit., konají zkoušky před c. k. komisí zkušební, ustanovováni jsou c. k. okresní a c. k. zemskou šk. radou, ve své práci školní i v působení mimoškolním řízeni jsou dlouhou řadou příkazů c. k. školních orgánů. Stát schvaluje učebné osnovy, knihy, vydává ve svém c. k. knihoskladě čítanky a učebnice, přikazuje, které knihy a časopisy smějí, zakazuje, které nesmějí býti v knihovně žákovské, c. k. ministerstvo poroučí obcím, jak si musí stavěti školy, jaké prapory smějí na těch autonomních budovách býti vyvěšovány, ale bez svolení c. k. státních orgánů nemůže si občanstvo ve své školní budově uspořádat ani schůze. Ministerstvo nařizuje, podle kterého ladění musí se děti učiti zpěvu (a = 870 záchvěvům), ministerstvo vydalo již 7 nařízení o tom, jak upraveny a linkovány musí býti školní sešity v celém Rakousku stejně, stát nařizuje pracovní dobu a prázdno ve školách — krátce: I všechen vnitřní život školský je postátněn. Dozor ku práci ve škole je jen státní. C. k. okresní školní inspektor dozor provádí, c. k. zem. šk. inspektor ho kontroluje. Jiného dozoru není. Před krátkým časem vydal c. k. ministr vyučování nový řád šk. a vyučovací, jímž práce ve škole je vymezena nejpodrobnějším centrálním nařízením; r. 1895 vydal c. k. místodržitel vynesení o pěstování rakouského vlastenectví (»výnosy Thunovy«), jindy zas c. k. zemská šk. rada zakázala rozdávati v pražských školách brožurku o Ed. Grégrovi, ačkoli si Praha sama školy vydržuje a brožurku o Riegrovi směla rozdávat — a po tom všem 40letém centralisování a byrokratisování jako by občanstvo a část poslanců nechtěla uvěřit, že národní školství je postátněno a že všecko v něm řízeno je státními nervy z vídeňského mozku c. k. ministerstva kultu a vyučování.
