široce roztaženými a sedadly vysoko zdviženými, přijížděly jedna po druhé a řadily se před hotelem. A z nich vyskakovali Murphyovi lidé, opálení, zaprášení, ale veselí a hlásili se Mr. Alisterovi. Když poslal posledního z nich do jídelny na pivo, obrátil se ke svému společníku:
„Murphy, všechna čest, provedl jste s hochy znamenitou práci. Ještě dnes napíši o vás zprávu Společnosti. A teď si to zhruba spočítáme, protože je to pro mladého chlapíka, jako vy, poučné. Skoupili jsme přímo od sedláků celkem 1400 vagonů, což dělá 21.000 tun. Počítáno průměrně po 300 korunách za tunu, máme 6,300.000 korun. Výdaje naší výpravy i s tlumočníky a průvodčími nedělají více než 200.000,—. A teď pozor! S tím zlodějem v Budapešti jsem podepsal smlouvu na jedenáct set vagonů, nedodá-li je, propadá jeho záruka 2,000.000 korum Kolik pak mu vaši hoši nechali ve vesnicích?“
„Ani stébla, Mr. Alister!“
„Bůh vás požehnej! Můžeme ty dva miliónky připsati Společnosti k dobru. A tak je celkový výdej 4,500.000 korun, čili jeden metrický cent přijde nám i s dopravou na 22 korun.“
„A my jej v Americe nedostali při neobyčejné úrodě pod deset dolarů!“
„Ano, Murphy, to je výsledek veliké myšlenky: zaplatit své výdaje z cizích kapes! Pamatujte si to, Murphy, budete toho často potřebovat: Zůstanete tu ještě se svými lidmi dva měsíce a budete dohlížeti při nakládání. Ale než přijdete domů, bude pro vás připraveno místo šéfa nákupního oddělení, rozumíte?“
„Děkuji vám, Mr. Alister! Nepůjdete taky na skleničku?“
„Děkuji, nemohu od nějaké doby alkohol ani cítit.“
