Mr. Alister se přátelsky rozloučil. Očka mu svítila a svaly ve tváři oživly jako rtuť. Kovacs se převalil na pohovku a usnul znovu s jedinou myšlenkou: že musí zítra zatáhnouti do této spekulace doktory Kisse a Hajnala, aby se risiko zmenšilo. Něco mu říkalo, že prohrál vše. Ale zatím se mu chtělo jen spát…
Ráno prohlédl důkladně smlouvu. Vypadala nevinně: zavazoval se dodati do dvou měsíců jedenáct set velkých vagonů čirokové slámy (sorghum S.) do terstského přístaviště. Sláma musí býti prvotřídní, uherské provenience, nikoli druhá třída ze Srbska nebo Rumunska. Společnost vyplatí mu za každý metrický cent 90 K, dodá-li však do dvou měsíců méně než pět set padesát vagonů, propadá jeho záruka 2,000.000 korun, složená v Eskomptní bance. Při všech sporech podrobují se obě strany soudům a bursovním usancím v Chicagu.
Oba advokáti prohlíželi smlouvu a probírali ji se všech stran. Až na poslední větu nebylo v tom nic nebezpečného. Pět set padesát vagonů mohl Kovacs sehnati i při neúrodě. A pak ten zisk! Počítali sem, počítali tam, a vždycky to vylezlo na deset milionů. Amerika to může platit! K polednímu se domluvili: oba advokáti převzali polovinu záruky a dostanou třetinu ze zisku. Odpoledne konečně Kovacs mohl diktovali nekonečnou řadu dopisů dodavatelům a pěstitelům.
Pak byla neděle, Kovacs odpočíval. V pondělí čekal první odpovědi. Přišla jich kupa. A když je pročetl, shroutil se do křesla s vypoulenýma očima.
V celých Uhrách nebyl na prodej ani vagon!
V té době seděl Mr. Allster na lavičce před Reiterovým hotelem v Szegedině. Jeho tvář zářila veselím a Murphy s lulkou vedle něho šklebil se taky. Náměstím rachotil třaskot a praskot automobilových motorů. Staré Fordky primitivní konstrukce, s koly
