byly v drinku smíchány. Jeho oči rázem zeskelnatěly a každý pohyb těla byl nemotorný.
Mr. Alister jej pozoroval, objednávaje si čtvrtý drink. Pak řekl klidně míchači:
„Dost! Tohle již stačí.“
Objednal povoz. Kovacs se do něj svalil jako špalek. Mr. Alister ho poslal domů, sám se rozejel do hotelu, vskočil do koupele, dal si tělo proklepati studenou sprchou, pak zavolal maséra a po masáži usnul na tvrdé lavici. Za dvě hodiny se probudil, odbyl si svá prostná a šel dolů mohutné snídani. Murphy ho již čekal; celé dopoledne věnovali poradám.
Odpoledne navštívil Kovacse, jejž skoro musel stáhnouti s postele. Byl bledý, jako z vosku, a potácel se zmámeně.
„Haló, Mr. Kovacsi, vy jste nemocen? Posaďte se, ať neupadnete! Měl byste snad poslat pro lékaře! A já chtěl dnes s vámi dodělali smlouvu. Vidíte, to máte z toho, že tolik pijete. Čtyři noci za sebou, to je na vás mnoho!“
Výsměch, který zněl z jeho slov, připomenul Kovacsovi stav jejich hry. A těžce sbíraje myšlenky cítil, že svou partii s Mr. Alisterem prohrál.
„Nic plátno, příteli, chcete-li se Společností podepsat smlouvu, musí se to státi dnes. Dostal jsem nové rozkazy a zítra odjíždím. Jsem tu pro tu maličkost příliš dlouho.“
Kovacs se instinktivně vzchopil k odporu.
„Nemohu přijmouti vašich podmínek. Nemohu dát pětimilionovou záruku. Mám disposici pouze dva miliony.“
„Nu, jste-li si jist svými jedenácti sty vagony, spokojím se se dvěma. Jako záruka to Společnosti konečně stačí. A pojďte podepsat smlouvu.“
V pohledu i řeči Alisterově bylo příliš energie a Kovacs se bezděky poddal. Podepsal smlouvu s cizími podmínkami a podepsal i rozkaz pro svoji banku.
