„Včera jsme se bavili výborně, Mr. Kovacsi! Pojďme dnes rovnou na víno!“
Kovacs se arci nebránil. Po druhé lahvi tentokráte mužíček rozvázal, překypoval humorem a rozpustilými nápady. Při šesté lahvi jal se sám tančit a strhl i Kovacse do svého veselí. Při deváté lahvi obracel Mr. Alister vinárnu na ruby, kdežto Kovacs cítil jasně, že se ho zmocňuje opička. Bránil se vší svou vůlí, ale podléhal nakažlivému smíchu Alisterovu a jeho opojení stoupalo. Ve dvě hodiny ráno mu Alister zaklepal na rameno.
„Mr. Kovacsi, dosud jsem byl vaším hostem. Nyní mi musíte oplatit. Pojďte se mnou.“
Kovacs zabručel jakousi slabou obranu a usedl pak do automobilu. Mr. Alister zavezl ho do baru Continental.
„Tady je mixer krajan. Mohu vás tedy uctíti po našem. Johny, namíchejte mi dvakrát Mississippi; ale first class.“
Vyholený mixer se jen usmál a rozhlédl se po třpytivé baterii likérových lahví. Vzal z kouta jednu s hnědou vinětou Hendersonova ginu a nalil jej do dvou sklenek jako podklad, do nějž střikl Irish Whisky a Old Scotch. Rozbil tři žloutky do niklové nádobky, přidal cukru, pokryl ji jinou, a rytmickým pohybem potřepával obsah, zatím co jeho pomocník drtil v ubrousku led. Johny nalil žloutek do sklenek a přidával pak likér za likérem, slévaje je opatrně jako v lékárně. Pak stříbrnou lžičkou nanášel na cobbler jahody, nakládané třešně, řízky broskví, citronovou kůru, cukr, roztlučený led. Kovacs pozoroval jeho přípravy, ale v hlavě mu bzučel jen operetní valčík.
„Tož na vaše zdraví, Mr. Kovacsi. Můžete píti naráz, tohle je lehká směs!“
Kovacs ochutnal. Ledová směs likérů s lahodnou chutí ovoce působila osvěživě. Vyprázdnil sklenku a Mr. Alister objednal znovu. Po třetí sklence teprve Kovacs pocítil, jaké těžké lihoviny
