Probili noc ve dvou tančírnách, ale Mr. Allster o smlouvě ani muk. Seděl u stolku, pil a bavil se, ale ani Lola la Falière nevyburcovala ho z jeho ospalosti. Šli domů za bílého dne a Kovacs spal až do oběda. Místo aby poslal telegramy, přemýšlel, co by asi na Amerikána platilo. Vytáhl jej tedy večer do Varieté a pak do dvou vináren. Pomalu, pomalu Allster rozvazoval. Kovacs napial všechno své úsilí. Šampaňské se rozlévalo po stole, cikáni bouřili s čardáši, děvčata jim tančila polonahá, likéry se střídaly s vínem a když ráno sedali do automobilu, rozjařený Kovacs se lehce potácel, kdežto Mr. Alister jen spokojeně mžoural očima.
Když se Kovacs odpoledne probudil, připadlo mu to vše jako šílená hra. Pět milionů měl vsaditi, kde mohl vyhráti deset. Výhra byla jistá, jen šlo o to, jak zmenšiti vklad a tím i risiko. Jeho sok byl vytrvalý: neústupně požadoval, aby garanční peníz byl uložen v bance. Nebylo lehko ho zdolati. Táhli spolu, každý s připravenou smlouvou v tobolce, ale po třech prohýřených nocech nebyl Kovacs dále než na začátku. A to pil opatrně, dbal, aby se stále nalévalo Alisterovi, sám lil víno vedle a tajně si dával mokka i večeře. A mužíček z Chicaga přijal každý chod, s úsměvem měřil baterii vypitých lahví a sám objednal novou a tak zůstávala partie Kovacs-Alister stále nerozhodnou. Kdyby byl Kovacs neviděl na vlastní oči Alisterův ček na patnáct milionů, snad by již od hry upustil. Ale tento papírek musí patřiti jemu! Co na tom, že čtvrtý den již neviděl kanceláře! Dnes nebo zítra musí Amerikán podlehnout. Kovacs sám cítil únavu z hýření, tím spíše se utluče cizinec, zvláště když pije tak hltavě jako pan Alister z Chicaga.
S novou nadějí šel Kovacs za svým soupeřem. Zdálo se, že poslední noc přece jen účinkovala. Mr. Alister byl v roztomilé náladě.
