„Mr. Alister, podívám se zítra do banky. Vždyť tu stejně nějaký den zůstanete. Znáte Budapešť?“
Mr. Alister zavrtěl hlavou. Kovacsovi napadla myšlenka: prožene Amerikána nočním životem! Však on někde v chambru změkne a bude s ním jiné pohovoření.
„Musíte býti mým hostem, Mr. Alister. Podíváme se dnes do Orfea. Jste volný?“
Mr. Alister ospale přikývl, ač se zdák, že mu při zmínce o Orfeu očka trochu oživla. Smluvili se pak krátce: za hodinu se sejdou v kavárně.
Kovacs ho vyprovodil až na schody a vrátil se, aby si oddechl.
Vyhlídkou na ohromný zisk se přímo dusil. Ne, neřekne o tom nikomu, snad se mu podaří shrábnouti vše sám. Měl by arci hned telegrafovat na všechny strany, aby si čirok zajistil, ale byl příliš vzrušen. Ostatně je dost času až zítra, se sklizní se stejně dosud nezačalo. A zazvonil na sluhu, aby mu připravil večerní oblek.
Zato G. O. Alister se na schodech jako by vyměnil. Sotva za Kovacsem zapadly dveře, seběhl se schodů, vyrazil z domu jako raketa, vskočil do jedoucího auta a za dvě minuty se vřítil do hotelu. V salonku se houpal v židli ramenatý chlap s lulkou.
„Halo, Murphy,“ křikl naň Alister, „jsou vaši lidé pohromadě?“
„Kdykoli poručíte, Mr. Alister!“
„Pusťte se tedy do práce! Za půl hodiny ať tu nikoho nevidím. Mohou jít až na 35 korun, rozumíte?“
„Rozumím, Mr. Alister!“
„A teď jděte ke všem čertům.“
Chlap s lulkou se zvedl a vyběhl ven. Kolem hotelu se potloukalo na dvacet Američanů s rukama v kapsách. Murphy ve vratech zahvízdl na dva prsty, jeho krajané se kol něho seskupili. Dal jim stručně nějaké rozkazy a zmizel s nimi v hotelu. Za pět
