„Prosím, kolik žádáte za cent? Nabízím vám devadesát korun s dodáním do Terstu.“
Kovacs se musel zdrželi, aby se prudkým pohybem neprozradil. On nakupoval za 25! A dopisy na stole nabízely mu sta vagonů!
„Rozhodněte se, Mr. Kovacsi. Kolik set vagonů můžete dodat?“ Kovacs se obrátil ke stolu, aby zakryl své rozčilení. Proběhl korespondenci, tužkou si dělaje poznámky. Mr. Alister čekal s ospalým výrazem.
„Měl bych tu sedm set vagonů.“
„Více ne?“
Kovacsovi se zachvěla ruka. Na těch sedmi stech by vydělal přes šest milionů. Cítil, jak se mu krev žene do hlavy a žíly na čele nabíhají. Podíval se na Mr. Alistera. Seděl v klubovce a div neusnul. Kovacs se znovu prohrábl korespondencí. Věděl ze zkušenosti, že výdělek žní překročí vždy o dobrých 30 % tyto nabídky. A kdyby se ostře šlo po sedlácích, sehnalo by se snad i více. Jen když mu nevpadne do toho konkurence. Ale při těchto cenách může vše přeplatit.
„Mr. Alister, co byste říkal tisíci vagonů?“
„Tisíc je víc než sedm set. Víc byste nesehnal?“
Kovacse div neranila mrtvice. Tohle už bylo devět milionů zisku!
„Řekněme, že ještě něco po vsích vyškrabu. Jedenáct set vagonů celkem. Velkých, stopadesátek.“
„Jedenáct set vagonů. To je 16.500 tun. Dobrá. Jakou mi dáte záruku za dodání?“
Kovacs se rozmýšlel. Jeho jmění vydřené z obchodů, z vyhraných procesů i z těch, jež si raději odseděl, odhadovali na milion, ve skutečnosti blížilo se dvěma. Kdyby se spojil s menšími handlíři, sehnal by snad tři miliony, kdyby přibral oba své doktory, dosáhl by i pěti milionů. Ale pak by se musel dělit a to se mu nijak nechtělo.
