nehynoucí! Ano, první jeho povinností ke svaté vědě jest opatřiti nově objevenou chorobu jménem slovutného objevitele. Profesor Kohn dlouho přemítal, prohlížeje roentgeny, o vhodnosti jména. Přívlastek Kohni byl samozřejmý; konečně se vzhledem k zvláštnímu tvaru výrůstku rozhodl: Minotaurus Kohni.
Ano, nebylo vhodnějšího pojmenování. A ježto článek v odborném listě a dvě brožurky způsobily obecný poplach, rozhodl se profesor, že předvede číslo 128 nejen svým studentům, ale i mezinárodnímu sjezdu lékařů v Berlíně.
Toho dne, kdy byla v Praze ohlášena demonstrace čísla 128, byl přednáškový sál přeplněn udušení. Největší síň university hučela a hlučela jako malá Niagara. Ale hluk přestal, jakmile vstoupil profesor, následován asistentem a tupě zírajícím pacientem.
Profesor Kohn se ujal slova.
Zmíniv se stručně o lékařství starých Babyloňanů za vlády rodu Chammuragasova a starých Asyřanů pod Assurnassirpalem, probral vývoj chirurgie pod různými dynastiemi Egypta (přičemž zvlášť vyzvedl rozdíl rodu Amenemhů a dynastie Ramsesů), přes Peršany, Řeky a Římany dostal se k therapii starých Germánů, k nimž vhodným obratem připojil konečně případ Josefa Roubala, známého pod číslem 128.
Po tomto úvodě pokynul, aby Roentgen byl připraven, a pokračoval:
„Dámy a pánové, muž, jejž mám čest vám představiti, jest celkem normálního vzrůstu. Pozorujme ho však Roentgenem a shledáme některé zajímavé vnitřní úchylky. Započněmež metodicky od nohou. Na projekci těchto končetin vidíme řadu tmavých skvrn, jimiž se marně snaží paprsky X proniknouti. Jest to následek zvyku velice rozšířeného mezi zloději, k nimž nevnikly dosud moderní zásady o tělesné čistotě. Přes několikadenní úsilovné a namáhavé drhnutí nepodařilo se nám dosud tyto skvrny odstraniti.
