první představení odpolední. Musel pamatovati zvlášť na biografy nepřetržitě hrající, aby neztratil ani minuty. Musel skákati s tramvaje na tramvaj, aby včas dorazil z jednoho kinematografu do druhého. Musel být od rána do noci na nohou a místo spánku musel kombinovati návštěvy pro příští den, aby nic nevynechal a na nic nezapomněl. Musel putovati do rozestavěných předměstí, o nichž neměl dříve potuchy a musel se tlačiti v návalech do velkoměstských podniků na hlavních třídách. Během týdne poznal všechny hrdiny a hrdinky, krasavce a krasavice unylé, elegantní, heroické, něžné, robustní, komické, sentimentální, groteskní i pikantní. Viděl Psilandra, Tolnaese, Mayovou, Portenku, Bunnyho, Prince, Carmiovou, Maxe, Jacobsonovou, Nielsenovou, Neumannovou, Heliu Moju, Kastnera, Kaisera-Titze, Negryovou, Liedtkeho, Treumannovou a Larsena, Vernonovou, Zuzannu Grandais, Fönsse, Bonna, Lubitsche, Magdu Sonju, Bertiniovou, Warwicka, Oswaldovou, Girardiho i Marischku. Znal 45 dobrodružství Deebsových a 60 dobrodružství Webbsových. Ve snách se mu zjevoval Phantomas a k ránu ho vystrašil „Der Hund mit dem Monocle“. Šestého dne začal pan Beneda pósovati jako Max Landa, dvanáctého dne se při chůzi klátil jako pospíchající filmoví policisti, patnáctého dne se díval upřeně před sebe jako Psilandr a osmnáctého dne se dostavil nervový choc a pan Joachym Beneda se od té doby klepal, třepal, třásl jako všichni ti hercové bílého plátna. Drenážní trubky se hromadily ve skladištích, ale pan Beneda nestačil konsumovati lístky, jež mu administrace plusquamperfektistů dodávala každého pátku přímo do bytu.
Z pana Joachyma Benedy byla ruina. Chtěli-li jej plusquamperfektisté udržeti ve schůzi, museli shasiti světla a řečniti před bílým plátnem. Přikročili i tomuto úskoku, neboť situace Muří nohy byla stále ještě nevalná. Třepající se mecenáš dal se
