pohnouti k rozšíření svého závazku. Slíbil svým přátelům, že nejen odkoupí vše, co za inserci dostanou, ale půjde-li o inserci řemeslníků, živnostníků a podobných, že učiní u nich příslušné objednávky pro svou rodinu, aby tak získal plusquamperfektistům úhradu inserce. Děkovali mu vřele za jeho blahovůli a rozběhli se po druhé po městě.
Ale když vyšlo příští číslo Muří nohy, svalil se pan Joachym Beneda jako podťatý. Neboť i předposlední stránka měla teď svých dvaatřicet okének, jenomže v nich nabízelo své služby dvaatřicet porodních babiček.
To bylo nad síly dobrého pana Benedy.
Toho dne zanevřel na hnutí plusquamperfektické, vrátil se k drenážním trubkám a výsledkem bylo poněkud neočekávané a obecně překvapující sedmičíslo, jímž Muří noha zapěla svůj labutí zpěv.
„Čili zařvala“, dodal slovutný plusquamperfektista, z jehož vyprávění jsme tuto významnou historii čerpali.
