„Ale vaše paní choť? Řeční ještě?“
„To si myslím, pane. Na to se ještě nenašla operace!“
„A co tomu říká váš hostitel?“
„Nic! Můj hostitel o tom neví! V tom je vtip. Výsledek dlouhého myšlení. Já jsem placen za to, že bydlím. Žena, že nebydlí.“
„Vaše paní choť nebydlí?“
„Většinou ne. Hraje dočasnou podnájemnici. Najdeme spolu byt. Pokoj pro starší dámu. Sám všechno vyjednám. Sám ji nastěhuji. Bytná se rozplývá. Žena přijde a začne mluvit. Bytná se těší, že má hovornou společnici. Uplyne den. Žena mluví pořád. Bytná je nervosní. V noci má děsivé sny. Probudí se. U postele stojí žena a okamžitě spustí. V poledne se dá bytná do hysterického pláče. Žena ji ošetřuje a domlouvá. Spolubydlící si rvou vlasy a večer dávají výpověď. Vítané thema pro ženu. Rozebírá je do půlnoci. Bytná se omluví, jde do kuchyně a pokusí se o sebevraždu. Žena přivolá příbuzné a vykládá do rána, co bylo. Příbuzní jsou lidé rozumní. Začnou vyjednávat. Bohatý švagr řekne: Dohovoříme se. Komická věc, co? Dohovořit se s mou ženou! Pokoušejí se o to tři dny, ale pořád hovoří jen ona. Co učiní bohatý švagr? Obrátí se na pana manžela. Manžel, tichý, jemný, vzdělaný a skromný, má smysl pro situaci. Jsou tu nepříjemnosti se ztrátou bytu. Výlohy se stěhováním. Hotel je drahá věc. Bohatý švagr chápe a nabízí odstupné. Jde o život nebohé bytné. Pět tisíc není mnoho, co? Manžel svolí. Najde nový byt. A historka se, checheche, opakuje.“
„Vy jste se tedy s paní chotí rozešel?“
„Obchod toho žádá, vážený dobrodinče. Pracujeme každý svým způsobem. Vytloukáme ze situace, co jen je možno. Nikdy bych nemyslil, že jde vyřídilka tak zpeněžit. Máme již malý kapitálek. A to všechno jste způsobil vy. Potrvá-li konjunktura
