hocha a musel napínat všechnu energii, aby se aspoň v obchodě udržel jakž takž pohromadě.
Ale nejhorší dny přišly později, když se nepřítomnost Weisskopfova chýlila ke konci. Margit změnila znatelně své chování.
Import-Johny měl dojem, že nemůže pochybovati o volání jejích zornic. Mezitím Weisskopf přijel, ale omluvil se, že má příliš mnoho práce a naopak požádal Johnyho, aby byl tak laskav a i dále se věnoval Margit. Večer však měl s ní krátkou rozmluvu, která skončila ostrým rozkazem:
„Od pondělka za týden budou se zadávati dodávky strojů v Lausanne a v Ženevě. Rozdělili jsme si to s Lehmannem a nepřejeme si, aby se tam Eppley ukázal. Už je té komedie dost. Nejpozději od neděle za týden ho musíš zhoupnout.“
„Od neděle za týden. Dobrá.“
A Margit zamyšleně zakývala hlavou. Nebyla při tom hezká.
Na tu neděli navrhla Johnymu výlet koňmo do hor. Jeli nahoru do lesů, opustili poslední výletní restauraci a klusali po horském hřebenu na sever od města. Toulali se lesíky, poobědvali v malé vesničce a jeli zase dál. Odpoledne sestoupili na pasece, kde svačili. Po celý piknik se Johnymu zdálo, že je Margit nějak rozčilená. Cítil její pohled i když vstal, aby koňům přitáhl řemeny. Margit se nechtělo do návratu. Seděla na trávníku polonatažena a v černých jezdeckých šatech byla její plavá krása dvojnásob svůdnou. Import-Johny seděl na dva kroky dále. A právě, když vzpomněl na zítřejší jízdu do Ženevy a svěřoval se, že neví, jak rozřešiti soutěž na dvou místech zároveň, natáhla k němu ruku a uchopila ho v zápěstí. Ustal, jako by dostal elektrickou ránu. Pohlédl na ni a z jejího volajícího pohledu padla na něho bázeň, že se chvěl. Margit ho lehce táhla k sobě. Neměl síly se jí vzepříti. Padl jí do náruče, přitiskla ho k sobě celým tělem a začala ho šíleně líbat. Chvěl se jako list pod jejími polibky, ale když ustala,
