ženka vzavši postillu četla jim z ní novoroční rozjímání.
Bylať dobrou čtenářkou. Měla hlas úplně ve své moci. Kde byla tečka, padla hezky hlasem, kde ale čárka, poněkud ustala. Při znamení otázky změnila poněkud svůj hlas, jakož dobře věděla, na které slovo přízvuk a důraz položiti má. Pročež domácí poslouchali ji rádi a žádnému nenapadlo dřímati.
Právě schýlovalo se toto nábožné čtení ku konci. Boženka právě četla ona slova: „nejistí jsou dnové roku nastávajícího, ješto nevíš, přečkáš-li je“, an najednou z venku hlásek zazněl: cilink! cilink! — cilink! cilink! a světélko v okně zakmítlo.
„Co to?“ zvolali všichni u zděšení.
„Panáček s Pánem Bohem!“ řekli jiní a již vyběhli také ven ze dvéři“.
Bylo tomu skutečně tak. Kostelník nesl lucernu v jedné a malý zvonek v ruce druhé. Zvonkem po chvílkách zvonil. Kněz přistrojen v roucho příhodné kráčel za ním nesa v burse chleb andělský.
A muselo býti — náhle, ješto rychlým krokem pospíchal.
Bůh pomoz, kdo kněze v rozhodné chvíli života svého potřebuje!
Byla už čirá noc, devět hodin dávno odbilo, a jak to v dědinách v obyčeji, téměř všudy v
