A v té špaček zaštěbetal: „Smrť, zloděj! Smrť, zloděj!“
„Slyšíte?“ upozornil tatíček své syny a dcery na proroctví špačkovo. „Tak se mi zdá, že tento rok pro mne bude rokem — posledním!“
„Ach, milý tatínku! nedělejte si žádných zbytečných vrtochů a nám žádného zbytečného zármutku“.
„Ošem děti! zarmoutiti vás nechci“, zněla odpověd. „A na důkaz toho dostanete dnes na nový rok — dobré snídaníčko“.
Dojem, jakýž narážka tatínkova na brzký odchod ze světa byla na rodinu učinila, zmízel a potratil se, jako pára vystupující z horké kávy. Neboť v kávě pozůstávala novoroční snídaně. Jindy musel každý trochem mléka a kouskem chleba za vděk vzíti.
Pochutnalo všem výborně. Pak šlo se v určitý čas do chrámu na služby boží. Všickni horlivě se modlili o milost, by v nastávajícím roce zlého se nebáli, ale také mnoho dobrého neočekávali. A k tomu konci posilnili se také vnitřní obnovou, přistoupivše totiž k svaté zpovědi a k stolu Páně. Tatíček je dobrým svým příkladem předcházel.
Vůbec první den v novém roce ztrávila rodina Hynkova výhradně ke cti a chvále boží. A když byl večer, posadili se všichni k stolu a Bo-
