Brzy na to dovezla se zase sláma, sesypalo se obilí poslalo se z té oné dědiny něco peněz, což vše slušným a spravedlivým způsobem mezi vyhořelce rozděleno. Takto odpomohlo se okamžité bídě.
Na tatíčka Hynka, jak se rozumí, též nezapomenuto. Ano maje daleko široko dobrou pověsť a jsa u vážnosti stal se dobrodiní svých známých u výšší míře účastna. Pomocí sých přátel a vlastním svým přičiněním zvedal se znenáhla z pohromy ohněm mu zasazené. Stavení zase do pořádku uvedeno a k hospodářství potřebné věci zjednány.
Práce a starosti mnoho. Ale to právě dobře. Byl to výborný lék proti trudnomyslnosti tatínkově. Toť byla u něho už chyba, o kteréž mezi domácími jeden panoval hlas, že se napraviti nedá.
Ostatně ale že radosti v domě ubývalo, nahlížel každý. Myšlénka na náhlou ztrátu tří dítek dusila každé veselší hnutí. Pokaždé zakřikl hned tatíček dovádivce se svým heslem: „Hodina — nejistá!“ A špaček právě, když čilá, rozjařená mysl mezi domácími ozývati se počala, nejvíce švitořil: „Smrť, zloděj!“
Ký tedy div, že v domě tatíčka Hynká zármutek více sobě oblíbil nežli radost?
Hlavně pak zatruchlil vždy velice tatíček kdykoliv mu bylo jíti vedle konírny, kde Všeslávek tak hrozným zahynul způsobem. Tu nemohl se
