ubrániti slzí. Pokaždé žádal ubožáku na Pánu Bohu lehkého odpočinutí. Ano chtěje mu otcovskou svou lásku i po smrti ukázati, pamatoval naň církevním způsobem.
Brzy po ohni totiž přišla Boženka, nejstarší dcera Hynkova za rozkazem jeho na fáru.
„Aj, aj, Boženka! I nu vitám tě děvče!“ pravil kněz.
„Pochválen buď Ježiš Kristus“ pozdravila děvucha.
„Až na věky! — Co mi pak přinášíš?“
„Tatíček vzkazuje Vašnosti pozdravovat a posýlá tuto na celoroční modlení“.
„A za koho?“
„Za našeho Všeslávka“, pravila Boženka smutným hlasem.
„Jak to mám do knížečky napsat?“ táže se kněz.
„Náš Všeslávek za živa upálen jest byl, a svatého Vavřince a blahoslaveného Jana Sarkandra též za živa pálili. Pročež račtež velebný pane napsati: „Ke cti a chvále bl. Jana Sarkandra za zemřelého Všeslava“, dala za odpověd šlechetná děva.
Duchovní žádosti její na vlas vyhověl. Napsalo se to, a pak každou neděli a každý svátek po kázaní pomodlil se kněz s věřícím lidem jeden Otče náš a Zdrávas za duši v Pánu zesnulého Všeslava.
