Jako Bohumilu doma, Vlastimilu v cizině, tak i Všeslavu dostalo se na hrobě jeho křesťanského pomníku. Pěkný, slušný kříž značil to místo, kde odpočívaly kosti jeho. Bratři a sestry postarali se, aby jeho hrob k nejkrásnějším přináležel.
XV.
Následkem požáru vznikla v Křižovicích veliká bída.
Rok bídný a nad míru suchý, pročež úroda špatná. Něco zrna bylo sice, ale pro dobytek žádné píce. Bylo to již po žněch, obilí dílem ve stodolách, dílem na komorách. Nyní ale stodoly lehly popelem a do komor prohořelo se. Pročež žebráctví — hotovo. Dobře ale, že obývatelé za svého štěstí činili sobě přátely!
Kterou koliv dědinu Pán Bůh ohněm navštivil, Křížovští byli první, jenžto vyhořelcům skládali. Dle možnosti přinášel každý něco peněz, slámy a obilí, a pak poslalo se to ubohým. A jak povděční byli z této almužny! V bídě a nouzi jest zajisté sousto chleba a krůpěj vody dobrá a vítaná.
Milosrdné srdce nalezlo tedy zase milosrdenství.
Hned druhého dne ráno přijel vůz ze sousední obce, a na vozi asi sto bochníků chutného chleba.
