vejte se v nebezpečí?!“ Avšak křik lidu, řvání dobytka, hukot větru a praskot ohně přehlušil volání jeho.
Dříve půl hodiny celá téměř vesnice v popel a rům obrácena.
Největší nebezpečí odstraněno. Spousta požárem způsobená vystupovala vždy víc a více na jevo. Obývatelé mohli se nyní aspoň přiblížiti ku svým stavením, aby hasili a zhazovali hořící dříví. Srdce muselo ustrnouti nad bědováním, jakéž se ze všech rozléhalo stran. A v pravdě, měli co bědovat!…
1 rodina tatíčka Hynka scházela se.
Než Boženka, ohlížejíc se vůkol, najednou zvolala: „A kde je náš Všeslávek?“
Tato slova učinila pozorny všecky ostatní, Všeslav skutečně pohřešoval se.
„Možná, že někam zaběhl“; ozval se kdosi, „však on přijde“.
Novou pocítili úzkosť otec o svého syna, bratři a sestry o svého bratra. Vrtalo jich to, že ho tuto není. Kdeby asi prodléval? Zajisté nebude nikde jinde pomáhati, věda, že doma práce mnoho!
Počali se po Všeslavu sháněti. Běhali po domě a volali, ale — márně. Doptávali se cizých, ale odpovědi — neurčité. Tepruv po hodné chvíli pověděl jim kdosi, že viděl Všeslava, když už soused úplně v plamenu stál, běžeti ke konírně.
