Jet to přece pravda, co praví sám Kristus Ježíš: „Bdětež, neboť nevíte ani dne ani hodiny“.
Sotva že se posadil, zbledl ve tváři jako stěna a dříve nežli mu po samaritánsku pomocí se mohlo, sklesl k zemi — mrtev!…
Ovšem, že náhlá smrť neznámého cizince v holírně nadělala mnoho povyku. Užívalo se sice všemožných prostředků, lékař byl také hned zde; než všemu — konec. Vlastimil stál se obětí smrti. A toto již druhý pád v rodině Hynkově! Podivný to osud! Tatínek říkávál: „Bděte, neboť hodina — nejistá !“ Špaček štěbetal: „Smrť, zloděj!“ — A hle! co u onoho pokládáno za podivínství, a u tohoto za nástroj bez vědomí, to vidíme ve skutečnosti — pravdou.
Vysvoboď nás Pane od náhlé a nenadálé smrti! —
Pátráno po původu nešťastníka. Na štěstí měl u sebe tobolku, ve kteréž jeho jméno, rodiště, zaměstnání a jeho byt ve Vídni zřetelně napsáno.
Pomocí těchto údajů nebylo tedy nesnadno, především bývalého jeho pána a mistra o náhlé smrti Vlastimila zpraviti.
Smutná tato zvěst hluboce ho pohnula i veškeren jeho dům. Maje ho v lásce co dobrého a pořádného tovaryše, chtěl mu svou lásku i po smrti projevit. Pročež zařídil všecko, co k slušnému
