pohřbu třeba, jakož vzal na sebe také tu krušnou úlohu, otce zemřelého o tom uvědomiti.
Než maje známosť o nemoci tatíčka Hynka, jehožto navštiviti právě Vlastimil nebožtík v úmyslu měl; nechtěl jemu zrovna psáti, aby ho snad smrť syna úplně nedorazila.
Pročež obrátil se písemně na duchovního správce v Křížovicích, prose ho snážně, aby otce Hynka a rodinu jeho opatrně připravil na truchlivou novinku.
Byli jsme tak štastni, tento list do rukou dostati. Chtíce mladistvým svým čtenářům utěšenou způsobiti radost, podáváme ho zde, jak původně zní.
Spolu obsah jeho nasvědčuje, jak dobrým a šlechetným byl tovaryšem zemřelý Vlastimil.
O kýžby se všem čeledínům a služebným stejná vzdati mohla chvála!
Tedy:
Pamatujete snad ještě jistého Vlastimila, syna „tatíčka Hynka“, jenžto před půlčtvrtým rokem co řeznický tovaryš do Vídně se byl odebral. Po celý tento čas byl u mne v díle,}}
