dena ve známost. Přede vším ale čest a chvála vzdávána šťědrotě a dobročinnosti jeho.
„Byl to v pravdě muž boží“ ozval se mezi přítomnými hlas, „pro samu štědrotu rozdal by všecko; dal by poslední svou košili!“ Zaplať mu Pán Bůh, co dobrého chudým byl udělil!“
„Pročež nedělal ani žádného kšaftu“, šeptal zase soused sousedovi do ucha, „maje snad za to, že takto bez kšaftu — chudým lépe poslouží“.
„Cože?“ zvolal soused pln udivení, „tedy žádného není testamentu?“
„Aspoň prohledali prý domácí všecko, a nikde. pořízení poslední jeho vůle najíti nemohli“.
„To budou veliké zmatky!“ — „Vždycky neštěstí, když hlava rodiny bez psaného odkazu — zemře!“
A také v pravdě!
Před několika léty odebral se tatíček za příčinou churavosti své do Tr… lázní. Maje na zřeteli, že člověk je smrtelný a že jej všudy smrť zachvátiti může dle hesla: „Bděte, neboť hodina — nejistá“ ; dříve nežli odjel, uspořádal písemně všecky své záležitosti domácí. Tuto důležitou listinu uložil na místo bezpečné. Myslel sobě: „Umru-li, tuť jest, předejde se nepořádkům; neumru-li a vrátím-li se zpět, nemá žádné bez toho platnosti, mohu ji změniti po čase anebo docela zrušiti“.
