Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/42

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
38


Alena. Jene! Co si jen myslí! Také on! (Uraženě.) Obludný! (Obrátí se).

Výstup dvanáctý.
Král, Alena, Jan (za duby.)

Král (vykročí rychle proti Aleně z přístřešku).

Alena (zaražená i stydíc se).

Král. Ej přece! Je to Alenka! Nemohl jsem tebe ani poznat. Jak jsi urostla — a tam ! (Pohlédne k dubům, hned se však vzpamatuje.) Sama-li doma?

Alena. Sama. (Rychle.) Byl tu dvořenín Tvé Milosti. — M. Purkart.

Král. Dříve nežli já! Kdož by řekl!

Alena. Děd s Dobroničkou musili s ním.

Král. Mne honit, haha — Kudy šli. (Z úmysla.) Tudy za duby? (Vykročí.)

Alena (kvapně). Ne, tudy (ukáže), a děd vzkazuje Tvé Milosti, abys ráčil ke studánce pod Havlovy buky.

Král. Tam trefím.

Alena. A abych dala znamení. (Chce jíti.)

Král (vesele). Jen tak nechvátej, času dost, a těšil jsem se také na vás, na tebe —

Alena (potěšena i v rozpacích). Milosti — tři léta juž —

Král (živě). Víš-li, jak jsme tu starého jelena čekávali a tvého sokola pouštěli, a ty — nosilas mně jahody, maliny, byly tak dobré, a vaše mléko a váš chléb — mh — To’s byla takové děvčátko, a (blíží se jí) teď —

Alena (rychle, čtveračivě). A tys ráčil zatím svatby míti.

Král. Už loni — A ty — Alenko — tys libého vzezření —

Alena (po dubech se kvapně ohlédne). A Milosti, máme nového krahuje; a Jiskra, líhavý pes —