Alena (u otevřeného okna vyhlíží k lesu).
Ty jsi kvítek ovšem převýborný,
toběť sloužím beze vší proměny,
já tvůj sluha jediný —
Alena (stane na schodech u dveří, okamžik váhá, pak sestoupí a rozhlížejíc se vyjde z přístřešku). Chudáček — Čeká toužebně. A mám ho nechat. Je tak na blízku — A tak dlouho jsem ho neviděla — ah — (Naslouchá s patrným potěšením.) — Zpěv:
Andílku milovaný —
Alena. Co tak náhle ustal? Kde je? (Ohlíží se, pak k dubům postoupí a vychýlivši se, naslouchá.) Křoví haraší; to není vítr. (Trhne sebou.) Už kráčí — (čeká.) On! (Náhle vstoupí na volnou prostoru k přístřešku.) — Co teď! (Ohlédne se v pravo, pak k dubům obrátí zrak.)
Apotečník, Alena, pak Jan.
Apotečník (vyvalí se s černého stínu dubů. Je tlustý, v tmavé sukni přepásané, v takových přiléhavých nohavicích a ve