Purk. Ejhle (zlomyslně k Aleně). Co je to? „Andílku milovaný —“ (ironicky.) To snad Dobronička nebo dědeček. (Zkoumavě.) To není ani Vít, ani Beneš —
Alena (vzdorně). Ani ten žák, ale je to čtvrtý!
Maří. Aleno! Děvče!
Purk. Čtvrtý, tak! Tyť hrubě k nám chvátáš, myslím že se na Jívně přece uvidíme! (Odejde v pravo.)
Alena. Čert starý, lakomý a nevrlý, hořký závistí — Ale tam — (ukáže živě k lesu.)
Maří. Je to on! — A že právě teď! — Ty s ním teď nesmíš mluvit. Kdyby děd — A pomni purkrabího — Jdi, prosím tě — (Nutí ji, aby šla domů.)
Alena (ustupujíc). A přijde-li?
Maří. Zavři se! (Dovedla jí zatím do dveří.) Zavři se, prosím tebe —
Alena. A kdyby volal!
Maří. Řekni mu, ať přijde ráno.
Purk. (se vrátí, povyhledne). Čekáš, stará, také na zpěváka?
Alenka (uskočila zatím do síně).
Maří. Ne, já Alenku domů zavedla; zavřela se —
Purk. (ironicky). Na jak dlouho? —
Maří. Tak mne tu rač nechati, když nevěříš.
Purk. (kousavě). To by bylo jedno. Jen pojď — (odejde).
Maří. Čert, opravdu čert! Ten by nejlíp hlídal nebo ta jeho Margreta — (Odcházejíc ohlíží se po hájovně a po lese.) Ale ti mladí! — Ubožátka!
