Purkrabí (s pravé strany nesa v ruce otevřený list, zamračen, pyšně). Ukážu jim, žeť jim ještě já poroučím. Kde je polesný?
Maří. V lese.
Purk. Jdu s nařízením. (Zamračeně.) Král přijede.
Alena (mrkne na Maří a usměje se).
Maří. Slyšeli jsme od posla. Nesl list.
Purk. (uhodí hřbetem dlaně na list). Tu je a v něm píše lovčí z Křivoklátu, můj sestřenec, že J. Mil. zítra na Jívnu přijede, že nejprve ke mně zavítá. A není nic připraveno, ani poklizeno. Všecko bylo různo a v nepořádku, když jsem přijal purkrabství, jako všecko zde. (K Maří.) Margreta všechno nezmůže. Pomůžete poklízet.
Maří. My?!
Purk. Tuť píše lovčí: „Z hájovny nechať jdou ti ihned na pomoc. Poroučím tak.“
Maří. Alenka snad ne —
Purk. Ta až později — na kolébku —
Alena. To se na Jívně neuvidíme pane purkrabí.
Maří (rychle, zamlouvajíc). Šeří se juž, přijdu hned ráno.
Purk. Půjdeš hned.
Maří (váhajíc). A pan lovčí tak poroučí —?
Purk. A já! (Obrátí se k odchodu).
Maří (ne s valnou chutí). Tak tedy —
Andílku milovaný,
nade vše převýborný —
Alena (sebou trhne, a bezděky se obrátí po hlase k lesu).
Maří. Sv. Maří — to ta píseň!
