a ten leze dolů pasekou — A tu někdo s hora, já ho neviděl — ale hlas mi byl nějak povědom — Pojď zpátky —, volá, tady krále nenajdeš — tudy ne —
Jíra (kvapně, dychtivě). A co víc?
Dobron. Nic — zašli a byli pryč.
Maří. Že by král — A jaký král —
Alena. Mladý — ó mladý, nedalo mu —
Jíra. Pryč — do lesa — Svatý Ostaši — Že on — nemohu se dočkati — A to je krev, myslivecká krev! — (K Dobroničkovi prudce.) A žes na ně nezkřikl!
Dobron. Já — já se lek’ — a ten druhý — ten hlas, zdálo se mně — že to mistr Purkart —
Jíra. Jak, ten co starého jelena střelil a chce, aby král u knih shrbatěl? Ale nechť — A teď do lesa, a kdybychom tak na krále uhodili! (K ženským.) A kdyby snad přišel, sem, ať počká — nebo — ne — ať přijde ke studánce pod Havlovy buky — on ví — a vy mlčte. Pojď! (Chvátá do stavení.)
Alena (k Dobr.). Tak ho jen přiveďte.
Jíra (vrátí se vyzbrojen jako prve). Tak stará Chochtanino! (Odejde do lesa v pozadí.)
Dobron. (za ním odcházeje, k ženským). Honit krále! My honit krále! (Zajde.) — (Soumrak nastal.)
Maří, Alena, pak purkrabí.
Maří. Děd pro krále na všechno zapomněl.
Alena. Ale já ne — (Shlédne purkrabího.) A zase ten!
