Alena. Ani veverky nezastřelí.
Maří. Ale děvče!
Jíra. Ty že takového?! A to nevěřím! Takové hedvábné paňátko — chleba nemá —
Maří. Jeť možného měštěnína.
Jíra. A na každé zástěrce uvázne, aby si jen žerty stropil.
Alena (prudce). To ne, se mnou ne —
Jíra. Tak je to pravda? (Náhle, prudce.) A tak je také pravda, že sama za ním chodíš! —
Alena (prudce). To ne, dědečku!
Jíra. Lžeš! Ta bába měla pravdu! I ten! (Mávne rukou.) I na pekelný řetěz s tebou — a já starý medvěd — Má vnučka! (Náhle prudce k Maří.) To paní teta jistě při té leči byla.
Maří. Křivdíš Aleně hůř nežli purkrabí — A bratře, nač toho dubového hlaholu! Ohně neupálíš, vody neutopíš, větru nezadusíš —
Jíra. A ženského jazyka nepřebrousíš.
Posel z Křivoklátu, předešlí.
Posel (přijde z leva). Pozdrav vás Bůh.
Máří. Vítej!
Posel. Jdu na Jívnu s důtklivým listem od lovčího a vás minouti nemohu. Takové noviny! Král přijede!
Jíra (dosud hrubě ve svém hněvu nedbav, náhle). A hrome!
Maří. Král!
Alena. Mladý?
Jíra. A kdy?
Posel. Povídali, že zítra. Včera se vrátil z Němec.
Jíra. A zítra už k nám do lesů — Dobroničko — (Vida, že tu není.) I na pekelný řetěz — kde zas — (Vesele.)
