Král! Mladý král! Budou zas honice, budeme lovit a štvát — A pane purkrabí!
Posel. Král se však vrátil churav —
Jíra. Ej, u nás se pozdraví, a hned, jak se jen lesa nadýchá.
Posel. Teď víte už a já chvátám —
Jíra. Pozdrav tě Bůh za ty noviny.
Maří. Purkrabího ještě dojdeš, byl tu před chvilkou.
Posel (odejde).
Jíra, Alena, Maří.
Jíra (rozjařen k Maří). Chystej se, jistěť se král u nás staví — Ale kde ta chochtanina stará — (Pohled jeho utkví na Aleně, jež s živým účastenstvím vyslechnuvši zprávu, skládá teď věci do truhličky děda si nevšímajíc).
Jíra (chvilku čeká, pak se obrátí k Maří). Jak jsem řekl, a já —
Alena (rychle, s výčitkou). Ty pomůžeš purkrabímu soudit na kolébku.
Jíra. Já?! Na kolébku? I ty vyžle!
Alena. Když věříš, že sama chodím —
Jíra (zaražen). No — (Okamžik váhá, pak prudce.) I čert aby s ženskými jednal. (Odejde do stavení.)
Maří, Alena.
Maří. Proč jsi se vyznávala?
Alena. Jednou zvědět musí.
Maří. Alespoň v dobrý čas uhodilo, když král přijede. — Kdo by se nadál! Tak z nenadání! Toť on se