když chlapci zadupají a děvčata v dlaně tlesknou a spustí: (naznačuje jako v tanci)
Milování bez vídání
jakožto noc bez svítání —
Maří (dusíc smích, varuje). Alenko! Pane purkrabí, mladé pivo čep vyráží.
Purkrabí (nevrle brání rukou, potrhuje sebou). A — a — mladé — Nezvedené! (K Aleně.) A ty ochechule — tyť se ještě smát?! Ustaň! Víš-li, že to všecko a tanec nejvíc je ponícením ďáblovým? V jeho poslušenství stojíte a svých starost ne — A pro tanec vše na roucha nakládáte, na točenice divných barev, jen aby bylo rozkošné líčko a pěkné vlásky, abyste se líbily mladým bláznům; a aby každý na vás hleděl, vymýšlíte pořád nové dvornosti a roucha novým krojem. A to všecko jen smilstvo a frej ukazje. (K Aleně.) A ty zvlášť — To abys hochy plašila — A plaší se jich, viď?
Alena. Kdož za to.
Purkrabí. Vít Dobešův, viď.
Alena (schválně). Ten, věru ten.
Maří. Ale vždyť —
Purkrabí. A Beneš z Bud.
Alena (už podrážděná). Také, také. Jak všechno ráčíš vědět!
Purkrabí (trne). Světe, tohoť nebývalo, aby která bez studu ukázala, že má svého frejíře — a ty jich kolik! (K Maří.) A to trpíš, a to mlčíš! A když ty — Eva stará nekážeš — co děd (posměšně), ten přísný polesný! Tenť doma málo káže. Divná správa — hm — jako v lese.
Alena (prudce). Máš-li něco proti dědečkovi!
Purkrabí. Ej panenko, v příliš horké vodě bába tě koupala. Do toho ti nic není.
