marnosti! A mládež, a zvlášť (posměšně) panenky! Ty jen k skokům a tancům se strojí a jenom po freji stojí.
Maří. Ty pane ani za mák nepřehovíš.
Purkrabí. Nepřehovím, ne, ne, ale domlouvám, hrozím, a když to všecko marný hlas (vypne se) — Uslyší, uvidí — Dnes v Bělči a všude na panství — ať uvidí, že ty vody, kam pán káže, téci musí. A ty si také pamatuj!
Alena, předešlí.
Alena (vracejíc se popěvuje si. Zpozorovavši purkrabího) Ah —
Purkrabí. Panenka veselá, zpívá si.
Alena. Mám-li být smutná? Jáť ráda zpívám.
Purkrabí. Hm, ráda, a co všechno ještě ráda?
Alena (vesele). Ale nejraději tuhle tetičku a dědečka —
Purkrabí (kousavě). A pak?
Alena. Pak? (Rozmýšlí se okamžik.) Pak les, les, — les plný ptáků a zvěře.
Purkrabí (vyčítavě). A tanec!
Alena (schválně). A jak! Tenť jedno se zpěvem.
Purkrabí. Ale to ofěruješ ústa ďáblu, když v tanci zpíváš. —
Alena. O tom jsem nikdy neslyšela.
Purkrabí. A uši ďáblu ofěruješ, když pištce posloucháš a hudce.
Alena (vesele). A ruce snad —
Purkrabí. A nohy také, když na nich v tanci poskakuješ jako by do tě běs vstoupil.
Alena. Ale tuhle plebán kázal, že v Káni také tancovali, — a ty bys pane purkrabí také sotva vydržel, když se takhle (ukazuje) sestaví kolo, když housle a dudy začnou,
