Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/82

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


pokud je čas.“ Zahodil ručnici i torbu na zem a šel kam ho oči vedly. Šel den, druhý a třetí; sužoval ho hlad a nebylo co jísti. Sedl na cestě, zaplakal hořkými slzami a rozmýšlel: „Nejsem-li já hloupý? sloužil jsem carovi deset let, vždycky jsem byl syt a spokojen, každý den jsem dostával po třech librách chleba; a utekl jsem na svobodu, abych umřel hladnou smrtí. Ech, duchu nečistý! ty jsi vším vinen.“ Najednou, kde se vzal tu se vzal — stál před ním nečistý a ptá se: „Buď zdráv, kamaráde! proč jsi smutný?“ — Jak nemám býti smutný, když už třetí den hladem hynu. „Nenaříkej, to se napraví!“ řekl nečistý, běžel sem tam, přivlekl všelijakých vin a pokrmů, nasytil vojáka a volá ho s sebou: „V mém domě budeš míti dobré bydlo; pij, jez, co duše ráčí; jenom dohlížej k mým dcerám — jiného od tebe nechci nic.“ Voják byl srozuměn; nečistý ho vzal pod paže, zdvih vysoko do povětří a zanesl za třikrát devátou zemi, do třikrát desátého mocnářství, do bělokamenněho paláce. Nečistý měl tři dcery velmi krásné. Přikázal jim poslouchati toho vojáka a krmiti ho a napájeti do vůle, a sám odletěl, aby činil zlé věci. Vždyť je nečistý duch: na místě nikdy nesedí, ale pořád se po světě potlouká a lidi balamutí, ku hříchu svádí. Voják zůstal s krásnými dívkami a žil jako v nebi. Jenom jedna věc ho hněte: krásné dívky odcházejí každou noc z domu, ale kam? to nevěděl. Jal se jich na to vyptávati, ony mu nepovídají, zapírají „Počkejte, myslí si voják, budu celou noc hlídat, však uvidím, kde se couráte.“ Večer lehl voják do postele, dělal, jakoby tvrdě spal, ale zatím dával pozor, co bude. Když přišel čas, přikradl se pomalu k dívčí ložnici, stanul u dveří, nahnul se a dívá se klíčovou dírkou. Krásné dívky přinesly čarodějný koberec, rozestřely ho na podlaze, udeřily sebou o ten koberec a udělaly se holubicemi, vznesly se a uletěly okénkem. „Podívejme se! myslí si voják, také to průbuju.“ Skočil do ložnice udeřil sebou o koberec a proměnil se v pěnici, vyletěl oknem a letěl za nimi. Holubice spustily se na zelenou louku a pěnice sedla pod rybízový keř, schovala se za listím a vyhlídá