struny, zastavil se u hospody a počal různé písně hráti. Co se tu sebralo lidu — zástupy veliké! Hned oznámili královi: u hospody je jakýsi muzikant, co hraje lépe než královští. Král ho kázal zavolati do paláce: „Ať hraje na svatbě, ať rozveselí hosty.“ Běželi honci, zvou stařečka na svatbu; on odpovídá: „Přijdu hned!“ Svlekl se sebe šaty, přistrojil do nich kupeckého syna, dal mu samodělné housle a praví: „Jdi ty místo mne.“ — Jak mám jíti, když neumím hráti. „Nedělá nic; jenom smyčcem trhej a rukama přebírej a housle budou samy hráti.“ Ivan kupecký syn přišel do paláce, vstoupil mezi muzikanty, počal hráti — jeho housle přehlušují všecku muziku, ku podivu hostům celá slova vyslovují. Zahrál jednou — housle mluví: Spi, spi, ale neprospi! Zahrál podruhé — housle mluví: Choď, choď, ale neprochoď! A po třetí zahrál — housle počaly: „Spěte tvrdě neprobudným snem!“ V tom okamžiku kde kdo stál, kde kdo seděl — všichni najednou usnuli. Ivan kupecký syn vzal Nastasji Krásnou za bílé ruce zavedl do kostela a oddal se s ní. Král se probudil, vidí, co se stalo a že se nedá odestati. I kázal svatbu strojiti, hody slaviti, hosty hostiti.
23. Helena Moudrá
Za starodávných let v jednom carství, ne v našem mocnářství, stál jednou voják na stráži u kamenné věže; věž byla na zámek zavřena a pečetí zepečetěna, a bylo to v noci. Zrovna o dvanácti hodinách slyší voják, že kdosi z věže volá: „Ej, kamaráde!“ Voják se táže: „Kdo mě volá?“ — To jsem já, nečistý duch, ozývá se hlas za železnou mříží; třicet let co tu sedím nejeda, nepije. „Čeho je ti třeba?“ — Pusť mě ven; jak budeš v nouzi, zhodím se ti; jenom si na mne vzpomeň — a já budu v tom okamžení u tebe. Voják strhl pečeť, rozlámal zámek a otevřel dveře — nečistý vyletěl z věže, vznesl se vzhůru a zmizel rychleji než blesk. „Nu, myslí si voják, teď sis dal! Co máš z toho? Nyní tě vsadí do žaláře, postaví před vojenský soud a ty budeš běhati ulicí; raději uteku,
