Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/80

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


k otci jejímu pro otcovské požehnání. Král přemítá: „Jak mám dáti královnu obyčejnému kramáři? Bude z toho leda posměch a hanba.“ I počal kupeckého syna všelijak zdržovati i vystrojil celý pluk a kázal Nastasji Krásnou ukrásti. Jednou odešel Ivan kupecký syn kamsi po své práci, nebyl doma více než tři měsíce a jak se vrátil — byla nevěsta jeho pryč u otce. Zaplakal a šel, kam ho oči vedly; šel, mnoho vystál, mnoho hladu a zimy zkusil, počal se modliti: „Kdyby mně Pán Bůh poslal společníka, bylo by mně přece veseleji!“ Hledí — tu jde stařeček; „Pozdrav Bůh, dobrý jonáku, kam tou cestou?“ — Ech, dědečku, měl jsem v rukou štěstí, ale Pán Bůh mně je vzal. Jdu hledat Nastasji Krásnou. „Pozděs vyšel, už ji provdali za jednoho carovice.“ — Kdybych ji aspoň jednou mohl spatřiti! „Nu, pojďme spolu; šli dlouho a vyhládli pořádně. Stařec vyňal ze záňadří chléb, rozlomil na půle; sobě vzal jednu polovici a druhou dává svému společníku. Kupecký syn se zdráhá: „Ty máš sám málo,“ povídá. — Ber! Bůh dá — ani tohoto nesmíme a budeme syti. Tak se také stalo: chleba nesnědli a byli oba nasyceni. Za dlouho, za krátko — přivádí stařeček Ivana kupeckého syna do královské zahrady a povídá: „Postav se pod tuto jabloň a hleď — Nastasja Krásná vyjde na procházku po zahradě a půjde zrovna okolo tebe. Jak počnou padati jablka, nesbírej a nejez jich, sice usneš neprobudným spánkem.“ Kupecký syn postavil se pod jabloň; se stromu počala padati jablka a taková krásná, plná, vonná; nemohl se zdržeti, zdvihl jedno jablko a snědl; snědl a usnul neprobudným spánkem. Vyšla Nastasja Krásná projíti se po zahradě, spatřila svého souzeného a jala se ho buditi; budila, budila, ale nemohla ho nijak probuditi; napsala lístek: „S Bohem, milý příteli! zítra bude má svatba“ a položila mu jej do pravé ruky. Ráno se probudil Ivan kupecký syn, přečetl lístek a zalil se slzami. Přichází stařeček: „Já jsem ti povídal: neber, nejez jablek; ale tys mne neposlechl. Jdi honem — nenajdeš-li kde deštičku.“ Kupecký syn běžel po ulici, našel deštičku a přinesl stařečkovi. Ten ji vzal, navázal