dila; říkají mně Ranec strýc, dubová čepice!“ „Nu, myslí si královna, když si nohy vrátil, nebude s ním žádný žert!“ a počala jeho a carovice prositi za odpuštění; pokála se za své hříchy a zapřisáhla se, že bude Ivana carovice věčně milovati a ve všem poslouchati. Ivan carovic jí odpustil a počal s ní žíti v tichosti a svornosti; u nich zůstal slepý bohatýr a Ranec strýc odejel se svou ženou k bohatému kupci a usadil se v jeho domě.
22. Koupená žena.
Byl jednou Ivan kupecký syn; promrhal po smrti otcově své jmění a šel k vlastnímu strýci za mládence. Strýc naložil na své koráby zboží a jel spolu se synovcem za moře, aby v cizích krajích obchod vedl. Připlavili se k znamenitému stoličnému městu, vjeli do přístavu, vyložili zboží a počali je prodávati, jiné kupovati a peníze vydělávati. Povídá strýc synovci: „Tu máš mzdy sto rublů peněz; jdi, nakup si zboží, jaké se ti zalíbí. Dlouho se tu nebudeme baviti; jak popravíme svou práci, vrátíme se domů.“ Ivan vzal sto rublů a šel na náměstí, chodí okolo krámů zamyšlen, dívá se, jaké zboží by koupil. Najednou vzal se odkudsi a přichází k němu stařec: „Co hledáš, dobrý člověče!“ — Chci si koupiti za sto rublů zboží. „Dej sem peníze, já ti dám takové zboží, žes takového jak živ neviděl.“ Kupecký syn dal mu sto rublů; stařeček vzal peníze a povídá: „Pojď za mnou!“ Přivedl ho na sám kraj města do krásné zahrady; v té zahradě sedí za zlatou mříží dívka a taková kráska, že nelze vymluviti, ani pomysliti, leda v pohádce pověděti. „To je mé zboží — krásná dívka; vezmi ji za ruku a zaveď domů.“ — Co je to, starče! takového zboží nepotřebuju, bez toho jsem s krásnými dívkami všecko otcovské jmění prohýřil, ale nyní jsem se zařekl. „Nu, brachu, když se ti mé zboží nelíbí, jdi si s prázdnýma rukama; nedostaneš ani zboží ani peněz.“ Ivan kupecký syn zalil se hořkými slzami: „Já nešťastný! myslí si, sto rublů jsem nadarmo ztratil.“ Vrátil se k strýcovi. „Koupils zboží,
