Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/74

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


a živím se jenom tím, když nějakou zvěř ulovím a na hranici upeku; sice bych byl dávno umřel hladnou smrtí. „Jsi-li pak od narození slepý?“ — Nejsem, ne od narození; ale mně vypíchla oči královna Anna Krásná. „Nu, bratře! praví Ranec strýc, dubová čepice, i já jsem skrze ni o nohy přišel: obě mně proklatá uťala!“ Rozmlouvali bohatýři mezi sebou a umluvili se, že budou spolu žíti, spolu chleba dobývati. Slepý praví k beznohému: „Posaď se na mne a říkej kudy vede cesta; já ti posloužím svýma nohama a ty mně svýma očima.“ Vzal beznohého a nesl na sobě, a Ranec sedí, po stranách pohlíží a pokřikuje: Napravo! nalevo! přímo!… Žili tak nějaký čas v lese a lovili si k obědu zajíce, lišky a medvědy. Jednou povídá beznohý: „Což budeme celý život bez lidí? Slyšel jsem, že v jednom městě žije bohatý kupec s dcerou a ta dcera že je dobrotivá k chudým a mrzákům; sama dává všem almužnu. Uneseme ji, bratře! nech je u nás za hospodyň.“ Slepý vzal vozík, posadil naň beznohého a vezl do města přímo k bohatému kupci na dvůr; dcera kupecká je uviděla z okna, ihned vskočila a šla jim dáti almužnu. Přistoupila k beznohému: „Přijmi, ubožáku, pro Krista pána!“ Přijímal almužnu, uchvátil ji za ruce a na vůz, zavolal na slepého — ten běžel tak rychle, že jich na koních nedohoníš. Kupec poslal za nimi — nedohnali je. Bohatýři přivezli kupeckou dceru do své lesní chaloupky a praví jí: „Buď nám místo vlastní sestry, bydli u nás, hospodař; sic nemáme nikoho, kdo by nám mrzákům oběd uvařil, košile vypral. Bůh tě pro to neopustí.“ Kupecká dcera zůstala u nich; bohatýři ji ctili, milovali, za vlastní sestru uznávali; sami jsou ustavičně na honbě a přijatá sestra je pořád doma; řídí všecko hospodářství, chystá oběd, pere prádlo. Jednou se k nim do chaloupky navradila baba jaga, koštěná noha a ssála krásné dívce, kupecké dceři, bílá prsa. Sotva vyšli bohatýři na lov, baba jaga je už tu. Dlouho-li, krátko-li — opadla v tváři krásná dívka, zhubeněla, ochuravěla; slepý nevidí nic, ale Ranec strýc, dubová čepice pozoruje, že je zle; řekl to slepému i přistoupili oba k své přijaté sestře, počali se