Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/62

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


šerému vlku na hřbet a vlk běžel tak rychle jako střela a běžel jak by se v pohádce řeklo, nedlouhý čas a konečně přiběhl do říše královny Heleny Krásné. A přijda k zlaté mříži, která otáčela čarodějnou zahradu, řekl vlk Ivanu carovici: „Nu, Ivane carovici! slez nyní se mne s šerého vlka a jdi nazpátek po též cestě, po které jsme sem přišli a počkej mne v širém poli pod zeleným dubem.“ Ivan carovic šel, kam se mu přikázalo. Šerý vlk usedl u zlaté mříže a čekal, až půjde na procházku do zahrady královna Helena Krásná. K večeru, když se slunko počalo již velice spouštěti k západu, proto bylo také v povětří netuze horko, královna Helena Krásná šla do zahrady procházeti se se svými chůvami a s dvorskými bojaryněmi. Když vešla do zahrady a přicházela k tomu místu, kde šerý vlk seděl za mříží, — najednou přeskočil šerý vlk přes mříži do zahrady, uchvátil královnu Helenu Krásnou, přeskočil nazpátek a běžel s ní, co měl síly. Přiběhl do širého pole pod zelený dub, kde ho Ivan carovic očekával, a řekl mu: „Ivane carovici! sedni rychle na mne na šerého vlka.“

Ivan carovic sedl na něho a šerý vlk uháněl s oběma k říši cara Afrona. Chůvy a všecky bojaryně dvorské, které se procházely po zahradě s krásnou královnou Helenou, běžely tu chvíli do paláce a poslaly stihače za šerým vlkem; ale jakkoli se honci hnali, nemohli ho dohnati a vrátili se nazpátek. Ivan carovic sedě na šerém vlku spolu s krásnou královnou Helenou zamiloval si ji srdcem a ona Ivana carovice; a když šerý vlk přiběhl k říši cara Afrona a Ivan carovic krásnou královnu Helenu uvésti měl do paláce a odevzdati carovi, tehdy se carovic velice zarmoutil a počal slzavě plakati. Šerý vlk ptá se ho: „Proč pláčeš, Ivane carovici?“ Na to mu odpověděl Ivan carovic: „Příteli můj, šerý vlče! Jak nemám dobrý mládec plakati a naříkati? Srdcem jsem si zamiloval krásnou královnu Helenu a nyní ji mám dáti caru Afronovi za koně zlatohřívého, a nedám-li ji, znectí mě car Afron ve všech říších.“ — „Mnoho jsem ti sloužil, Ivane carovici!“ řekl šerý vlk; „posloužím ti i tuto službu. Poslouchej,