Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/61

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


v noci. Přijda k bělokamenným carským konírnám šerý vlk řekl Ivanu carovici: „Jdi, Ivane carovici, do těchto bělokamenných koníren (nyní strážní pacholci všichni pevně spí) a vezmi koně zlatohřivého. Visí tam na stěně zlatá uzda, té nebeř, sice ti bude zle.“ Ivan carovic vstoupiv do bělokamenných koníren vzal koně a šel nazpátek; ale uviděl na stěně zlatou uzdu a tak se jí zhlídl, že ji sdělal s hřebíku a jak ji jenom sdělal — rozlehl se najednou hrom a hluk po všech konírnách, neboť k té uzdě vedly struny. Strážní pacholci se ihned probudili, přiběhli, chytili Ivana carovice a vedli k caru Afronu. Car Afron počal se ho vyptávati: „Och, ty hej jsi mladý jinoch! pověz mně, z které jsi říše a kterého otce syn a jak ti říkají jménem!“ Na to mu odpověděl Ivan carovic: „Já jsem z carství Vyslavova, syn cara Vyslava Andronovice a říkají mně Ivan carovic.“ — „Och ty, mladý jinochu Ivane carovici! řekl jemu car Afron, je-li to skutek čestného rytíře, kterýs spáchal? Bys byl přišel ke mně, byl bych ti dal koně zlatohřivého ctí a darem. Ale nyní bude-li ti dobře, když rozešlu a po všech říších oznámím, jak jsi se nedobře v mé říši zachoval? Ale poslouchej, Ivane carovici! jestli mně vykonáš službu a zajedeš za třikrát devátou zemi, do třikrát desáté říše a přivedeš mně královnu Helenu Krásnou, do které jsem se dávno duší i srdcem zamiloval a které dostati nemohu, odpustím ti tuto vinu a dám ti koně zlatohřivého se zlatou uzdou. Ale jestli mně této služby nevykonáš, dám o tobě rozhlásiti po všech říších, že jsi nepoctivý zloděj a zapíšu všecko, co jsi v mé říši zlého učinil.“ Tehdy slíbil Ivan carovic caru Afronu, že mu přivede královnu Helenu Krásnou, vyšel z paláce a hořce zaplakal.

Přišel k šerému vlku a pověděl všecko, co se s ním přihodilo. „Och, ty hej jsi mladý jinoch, Ivan carovic! pravil k němu šerý vlk, proč jsi neposlechl mého slova a vzal zlatou uzdu?“ — „Provinil jsem se před tebou,“ řekl vlkovi Ivan carovic. „Dobře, buď si!“ pravil šerý vlk. „Sedni si na mne, na šerého vlka; já tě svezu, kam třeba.“ Ivan carovic sedl