Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/60

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


v zlaté kleci a velice se mu zhlídl. Vydělal ptáka z klece, šel nazpátek, potom se rozmyslil a řekl sám sobě: „Co jsem vzal ptáka ohniváka bez klece, kam ho posadím?“ Vrátil se a jak jenom sdělal zlatou klec — najednou se rozlehl hluk a hrom po celé zahradě, neboť k té zlaté kleci vedly struny. Strážníci se honem probudili, přiběhli do zahrady, chytili Ivana carovice s ptákem ohnivákem a přivedli k svému caru, kterému říkali Dolmat. Car Dolmat se velice rozhněval na Ivana carovice a zkřikl naň hlučným a hněvným hlasem: „Nestydíš se, mladý jinochu, krásti? kdo jsi, z které země a jakého otce syn a jak ti jménem říkají?“ Ivan carovic pravil k němu: „Jsem z carství Vyslavova, syn cara Vyslava Andronovice, a říkají mně Ivan carovic. Tvůj pták ohnivák naučil se k nám létati do zahrady každou noc a trhal z milované jabloně otce mého zlatá jablíčka a skoro celý strom zkazil; proto poslal mě otec, abych našel ptáka ohniváka a přivezl k němu.“ — „O ty, mladý jinoše, Ivane carovici! pravil car Dolmat, sluší-li se tak dělati, jak jsi udělal? Bys byl přišel ke mně, byl bych ti ptáka ohniváka dal ctí a darem; a nyní bude-li pěkně, když rozešlu do všech říší a rozhlásím o tobě, jak jsi se v mé říši nedobře zachoval? Ale poslouchej, Ivane carovici! vykonáš-li mi službu, zajedeš za třikrát devátou zemi, do třikrát desáté říše a dovedeš mně od cara Afrona koně zlatohřivého, odpustím ti vinu a dám ti ptáka ohniváka s velikou ctí; ale nevykonáš-li službu, dám o tobě rozhlásiti po všech říších, že jsi nepoctivý zloděj.“ — Ivan carovic šel od cara Dolmata ve velikém zármutku, slibuje mu dovésti koně zlatohřivého.

Přišel k šerému vlku a vypravoval mu všecko, co mu car Dolmat řekl. „Och, ty hej jsi mladý jinoch, Ivan carovic! pravil k němu šerý vlk, proč jsi neposlechl mého slova a vzal zlatou klec? - „Provinil jsem se před tebou,“ řekl vlkovi Ivan carovic „Dobře, buď si! řekl šerý vlk. Sedni si na mne na šerého vlka; já tě svezu, kam třeba.“ Ivan carovic sedl šerému vlku na záda; a vlk běžel tak rychle jako střela, a běžel dlouho-li, krátko-li, konečně přiběhl do říše cara Afrona