Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/59

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


anebo vtrhne do našich zemí nepřítel, a nebude kdoby naše vojska vedl.“ Ale jakkoli se car Vyslav snažil zdržeti Ivana carovice, musil ho přece konečně pustiti, tak neústupně ho prosil Ivan carovic vzal od otce svého požehnání, vybral sobě koně a dal se na cestu a jel nevěda sám kam jede.

Jeda cestou, blízko-li, daleko-li, nízko-li, vysoko-li, brzo se pohádka povídá, ale nebrzo se dílo dělá, konečně přijel do širého pole, na zelená luka. A v širém poli stojí sloup a na sloupu jsou napsána tato slova: „Kdo pojede od sloupa tohoto přímo, ten bude hladný a chladný; kdo pojede na pravou stranu, ten bude zdráv a živ, a kůň jeho bude mrtev; a kdo pojede na levou stranu, ten bude sám zabit a kůň jeho ostane živ a zdráv.“ Ivan carovic přečetl tento nápis a jel na pravou stranu, maje na mysli: třeba bude kůň jeho zabit, zato zůstane sám živ a časem si může opatřiti jiného koně. Jel den, druhý a třetí — najednou vyšel mu naproti převeliký šerý vlk a řekl: „Och, ty hej jsi mladý jinoch, Ivan carovic! vždyť jsi četl na sloupu napsáno, že kůň tvůj bude mrtev; proč sem tedy jedeš?“ Vlk promluvil tato slova, roztrhal koně Ivana carovice na dvé a odešel pryč stranou.

Ivan carovic velmi truchlil po svém koni, zaplakal hořce a šel pěšky. Šel celý den a unavil se tuze, a jak si chtěl sednouti, aby si odpočal, v tom přihnal se k němu šerý vlk a řekl mu: „Je mi tě líto, Ivane carovici, žes se pěšky utrmácel; líto je mi také toho, že jsem roztrhal tvého dobrého koně. Dobře; sedni si na mne na šerého vlka a řekni, kam tě mám vézti a proč?“ Ivan carovic řekl šerému vlku, kam mu jeti třeba; a šerý vlk utíkal s ním lépe než kůň a za nějaký čas zrovna v noci přivezl Ivana carovice ku kamenné zdi nepříliš vysoké, zastavil se a řekl: „Nu, Ivane carovici! slez se mne s šerého vlka a lez přes tuto kamennou zeď; tu za zdí je zahrada, a v té zahradě sedí pták ohnivák v zlaté kleci. Vezmi ptáka ohniváka, ale nedotýkej se zlaté klece; vezmeš-li klec, nevyjdeš odtud: ihned budeš polapen.“ Ivan carovic přelezl přes kamennou zeď do zahrady, uviděl ptáka ohniváka